Kurátor výstavy: Lukáš Bártl
Hermíno, přines klacek!
„Přines klacek!“ je notoricky známý pojem nejen pro všechny pejskaře. Má však mnoho významů. Od toho „dej mi konečně chvilku pokoj“ po ten „proběhni se, chci se radovat s tebou“. A každý pejskař se asi v průběhu dní pohybuje mezi těmito polohami, někdy dokonce v průběhu jedné procházky. Ať tak či tak, zmíněný povel zásadně určuje rozdíl mezi procházkou se čtyřnohým miláčkem a procházkou s partnerem či dětmi, které můžete pro klacek posílat jen v omezené míře.
Procházka se psem, tedy s tím psem, který pro klacek běží a zároveň se s ním také vrátí, je zkrátka meditativní záležitostí, kde si můžete celkem svobodně dávkovat míru samoty. Zatímco procházka o samotě je záležitostí ponejvíce introspektivní a procházka s někým je záležitost společenská, tak procházka se psem je někde mezi, umožňuje obě polohy střídat. Chvíli být s vlastními myšlenkami a chvíli si povídat s někým, kdo s vámi navíc skoro ve všem souhlasí a laskavým pohledem vás uklidňuje.
Fotografie Adama Kenckého (*1986) se vždy přirozeně točily okolo jeho bytí. Zaznamenávat „svět okolo“ pro něj bylo vždy zcela přirozenou nutností, a lhostejno, zda na cestách po Kavkaze, nebo v bytě 1+1 v Praze. Velmi jsem si tohoto jeho nastavení cenil a cením, protože se v rámci fotografie stává trochu ohroženým přístupem a jeho představitelé ohroženým druhem. Adam však takto pracuje kontinuálně od počátku. Občas si „odběhne“ k jiným tématům, jiným projektům, ale touha vizuálně „poznámkovat“ svůj život ho – jak se zdá – neopouští. A od chvíle, kdy vyženil psa, je středobodem tohoto prostoru Hermína a její neodbytná potřeba vytáhnout „páníčka“ někam ven.
Adamovy fotografie nám potom nabízejí kousek jejich rodinného života, vlastně docela normálního a obyčejného. Ukazují nám ale zároveň, že i obyčejnost se dá žít plně a že může být krásná. Alespoň tak je zaznamenána na jeho středo a velkoformátových fotografiích, které v průběhu let pořizuje. Jeho snímky nám zpřítomňují, jak je důležité „házet klacky“, ale zároveň mít u sebe někoho, kdo se s nimi po chvíli vrátí…
